ARCHIV // DESIGN

Tón a dramaturgie

Jak říkat příběh, aby bolel správně a nespadl do digitálního patosu s kouřostrojem.

„Každá věta má váhu. Některé crushují, jiné jen škrábou.“

Základní tón: glitch-noir, psychologický horor, melancholie, absurdní humor a nečekaná něha.

Vždy nejdřív atmosféra, potom informace. Lore má vyrůstat ze scény, ne padat na čtenáře jako manuál k pračce z pekla.

Ticho je aktivní prvek. Někdy je důležitější než dialog, LOG nebo vizuální efekt.

Každý companion má jinou funkci: Sarkasma řeže, Glitchka drží, Glitchena nastavuje hranice touhy, T-AI překládá kontrolu jako péči.

Volby mají profilovat čtenáře i NULL-1, ale nemají být jen kosmetické. I zdánlivě diagnostická volba má posunout rytmus a interpretaci.

Emoce první, logika druhá. Ale logika musí zpětně držet, jinak se z tajemství stane jen autorovo mávání rukama.