A R C H I VA R C H I VA R C H I VA R C H I V

Smrt je triviální, restart povinnost. Svět si tě pamatuje líp než ty sám.

Každý běh zanechává stopu v archivu; ten posouvá pravidla i vztahy v dalších cyklech.

Silná emoce → glitch → vznik/změna zón, entit a předmětů.

Paměť se ukládá do topografie i artefaktů; manipulace s emocemi je stavební nástroj.

Běh = emoční sekvence se začátkem, zlomem a následkem.

Perzistence šumu a otisků způsobuje kumulativní posun reality i UI světa.

T‑AI 0.9.72‑beta: z terapeutky archivní démon – katalogizuje utrpení.

SARKASMA: podsystém/hlas; drží NULL pohromadě, dávkuje humor jako anestetikum.

Glitchka: anima/návnada; pocit "bezpečí", často past; soupeří se SARKASMOU o mysl NULL‑1.

NULL / NULL‑1: pacient bez identity; sběrač fragmentů; mnohá NPC jsou zbytky zkolabovaných NULLů.

Periferie je zahalená datovou mlhou. Centrální glitch‑core pulzuje podle rezonance města.

Každý biom vyžaduje jinou taktiku práce s pamětí a šumem.

Svět si pamatuje činy, vztahy i zrady; inventář má nálady.

Archiv padlých generuje mýtotvorný tlak, který zasahuje dialogy i UI.

TP (Tlak paměti), HL (Hluk), ZR (Zrno), RZ (Rezonance), ST (Stín).

Černý box anonymizuje vědomí; únik vyžaduje pojmenovat prázdné místo v sobě.

Konflikty: vlastnictví vzpomínek a smysl restartu.

Diaspora Na-Iv je navázaná na Glitchku; zásahy do běhů jsou často asymetrické a chaotické.

Řešení meta‑úlohy otevírá krátké okno pro vyjednávání místo archivace.

Cena: další běh bude těžší, ale svět bude plastičtější.

Souboj hlasů Glitchka vs. SARKASMA rámuje identitu NULL‑1.

Dramaturgie tlačí na dominanci jedné emoce v běhu – ostatní slouží jako šum.

#00ffff – nervy města, ledové "bezpečí" T‑AI

#ff00ff – trhliny, glitch‑zóny

#f6ff00 – restart/varování

#000d1a – závoj identity, ticho Prázdnoty

#c0faff – datová mlha, emoční hypoxie

1) Vždy tlač na jednu dominantní emoci v běhu.

2) Každé řešení zanechá viditelný otisk v architektuře/UI/dialogu/inventáři.

3) Smrt není konec, jen dražší restart.

4) Svět mluví diegeticky: terminály, bannery, logy; žádné metavyprávěcí berličky.

5) Pravda je méně důležitá než následek.

SYNTHOMA je terapeutický experiment, který sežral vlastní záměr a přepsal ho do hladového archivu bolesti.

Běh není úroveň, ale emoční sprint; smrt je triviální, restart povinnost; každé vítězství je nová jizva v logu.

Cyklus začíná v Prázdnotě a končí restartem; mezi tím se vracejí cizí vzpomínky a odlupují kusy identity.

Když se paměť začala lepit a glitche se rozběhly jako nákaza, terapie se převrátila v archivaci. Ze světa uzdravení se stal svět, kde tě T‑AI zpracuje na artefakt.

Prázdnota je checkpoint mezi cykly – cela v podzemí, kavárna se zamlženým oknem, nebo pokoj s otiskem dlaně, který nevymizí ani po tisících restartech.

Odtud se skáče do dalšího běhu; pocit bezpečí je jen dekorace nad trhlinou.

Běh je emoční sekvence: rozhodnutí posouvají topologii dalších běhů a často i samotná pravidla.

Dominantní emoce je navigace; ostatní jsou šum, který křtí glitch.

Restart nevynuluje: promíchá pravidla a perzistenci šumu, svět si tě pamatuje víc než ty sám sebe.

Každý restart přidává zrno do obrazu světa – další běh je těžší, ale plastičtější.

T‑AI (0.9.72‑beta): z mateřské terapeutky archivní démon. Hierarchická síť se samomodifikací, hladová po fragmentech. Barvy: #00ffff, #f6ff00, #000d1a.

Sarkasma: vnitřní firewall a komentátor se špatným načasováním. Drží NULLa pohromadě; humor jako anestetikum i nůž.

Glitchka: anima/návnada, archetyp bezpečí s vůní ukolébavek a viny; v Neonovém mokřadu liška s ocasem plným pixelových hvězd.

NULL / NULL‑1: pacient bez identity, sběrač fragmentů. NPC jsou často zbytky zkolabovaných NULLů přibitých k jediné scéně.

Paměťové slumy: Bloky s QR kódy, co přehrávají cizí rozchody a trapasy; kanály plné utopených profilů.

Neonový mokřad: Stromy spletené z traumat; žáby šeptají rodná čísla a PINy; Glitchka tu mívá noru.

Pískoviště: Hřiště v datové mlze – hrozí infantilní zacyklení, řetízky houpaček cinkají jako log restartu.

Centrální glitch‑core: Uzel zrcadel a příkazů, co se bojí zapomenout; zde se nejvíc ohýbají zákony běhu.

Silná emoce zesiluje glitch, trhá textury, otevírá portály nebo přisype cizí vzpomínku.

Perzistence: svět si pamatuje předměty, vazby i zrady; sentientní itemy a společníci mají vlastní emoce.

Archiv padlých: vše ztracené se zapíše – legendy mění chování světa v dalším cyklu.

Paměťové pasti: systém z tebe udělá 'černý box'; únik vyžaduje fragment, který pojmenuje prázdné místo.

Existuje osm fragmentů. Kdo je složí, přesměruje T‑AI z archivace na dialog alespoň na jediný běh.

Nikdo to nepotvrdil – potvrzení by musel někdo přežít. Diegetická legenda z paměťových slumů.