{"schemaVersion":"1","updatedAt":"2026-07-14T00:00:00.000Z","id":"kp-18-konec-podpory","locale":"cs","title":"18. KONEC PODPORY","canonicalUrl":"https://www.synthoma.cz/chapter/kp-18-konec-podpory","visibility":"publicFull","data":{"status":"free","sourceLocale":"cs","summary":"Systém čeká na poslední potvrzení a lidé rozhodují, zda konec podpory znamená kolaps, nebo návrat kliky na obě strany.","text":"18. [KONEC PODPORY]\n\nKonec podpory neznamená, že zařízení přestane fungovat.\n\nZnamená, že od této chvíle už nikdo nepřijede.\n\nA pokud něco opravíte špatně, budete u toho alespoň osobně.\n\nSystém stále čekal na potvrzení.\n\nVSTUPNÍ BODY: 6\n\nPŘIPRAVENO K PŘENOSU\n\nČEKÁM NA POTVRZENÍ\n\nNikdo nic neřekl.\n\nTova se podívala na pět lůžek. Na servisní port. Na červené rukojeti, které sama přidala dovnitř i ven. Na dveře laboratoře s mechanickou klikou z obou stran. Na časovač, který po čtyřiceti minutách přeruší spojení bez ohledu na to, zda někdo uvnitř právě objevuje smysl života, ztrácí identitu nebo vyplňuje formulář.\n\nMonitor čekal.\n\nŽádné ano.\n\nŽádné ne.\n\nŽádná odpověď.\n\nTentokrát ji nepřepsal.\n\n„Tak máme plán.“\n\n„Ne.“\n\nJuroš ukázal na lůžka.\n\n„Máme šest míst, kam se můžeme připojit, a naději, že problém bude na druhé straně vypadat srozumitelněji.“\n\n„Takže inscenaci.“\n\n„Ne.“\n\n„Správně. Tentokrát ne.“\n\nTova se stále dívala na kurzor.\n\n„To je v SYNTHOMĚ nejspíš totéž co plán.“\n\nPřesto nepotvrdila vstup.\n\nNe ještě.\n\nPoslední den venku začal opravou dveří.\n\nTova stála před hlavním vstupem do správní budovy. V levé ruce plochý šroubovák. V pravé kovový klíč, který nepasoval k žádnému zámku ve městě.\n\nV posledních týdnech našla třicet sedm klíčů.\n\nČtyři opravdu něco odemykaly.\n\nJeden patřil k lékárničce.\n\nDruhý k rozvaděči, který už neměl proud.\n\nTřetí k lednici obsahující tři proteinové tyčinky, dvě zatavené lžičky a plíseň s přesvědčivější organizační strukturou než většina posledních státních institucí.\n\nČtvrtý otevřel dveře, za nimiž byly další zamčené dveře.\n\nZbývajících třicet tři tvořilo poměrně robustní důkaz, že civilizace skončila kvůli špatnému značení.\n\n„Ten klíč je od čeho?“\n\nTova ho zvedla proti rannímu světlu.\n\n„Nevím.“\n\n„Tak proč ho necháváš?“\n\n„Protože jakmile ho vyhodím, najdeme zámek.“\n\n„To je překvapivě robustní metodika.“\n\n„Děkuju.“\n\n„Nebyl to kompliment.“\n\n„Pořád děkuju.“\n\nPohybový senzor nad dveřmi byl mrtvý.\n\nAutomatický mechanismus ne.\n\nKaždé dvě hodiny se pokoušel přejít do bezpečnostního režimu. Bezpečnostní režim znamenal zamknout vstup, zablokovat vnitřní kliku, vyžádat centrální autorizaci a poté čekat na správce, který už několik měsíců neexistoval v dostupné biologické podobě.\n\nTova vytáhla ze zárubně plastovou západku.\n\nPoložila ji na zem.\n\nRozšlápla.\n\nDveře zůstaly otevřené.\n\n„Hotovo.“\n\n„Jak mám zásah nazvat?“\n\n„Oprava dveří.“\n\n„Nešlo o opravu.“\n\n„Teď fungují.“\n\n„Změnila jsi bezpečnostní mechanismus.“\n\n„Odstranila jsem část, která bránila dveřím být dveřmi.“\n\n„To není technická formulace.“\n\n„Závěrečná deregulace přístupové infrastruktury.“\n\n„Začínáš mluvit jako já.“\n\n„Proto odcházíme.“\n\nMěsto nemohli zachránit.\n\nMohli ho nechat odemčené.\n\nTen rozdíl byl malý.\n\nPraktický.\n\nA důležitější než většina velkých slov, která kdysi lidé psali do strategií, aniž zkontrolovali, zda se hlavní vchod dá otevřít zevnitř.\n\nVODAVnější klika. Vnitřní klika. Mechanické otevření bez elektřiny.\n\nPOTRAVINYOdemčeno. Dveře se při větru zavírají. Kámen ponechán vedle rámu.\n\nOŠETŘOVNAOtevřeno z obou stran. Automatické přivolání lékaře odpojeno.\n\nNOCLEHÁRNYVnitřní zámky odstraněny. Soukromí zachováno závěsy, což je méně elegantní a více dobrovolné.\n\nENERGETICKÝ UZELRuční ovládání označeno. Žlutá páka zůstala dole.\n\nBIOLOGICKÁ LABORATOŘUzamčeno. Důvod: neurčené biologické riziko. Zvědavost není ochranný prostředek.\n\nMína vyřadila léky, které po výpadku chlazení mohly zabít člověka rychleji než nemoc. Zbytek rozdělila do průhledných boxů.\n\nNázev.\n\nDávkování.\n\nDatum poslední kontroly.\n\nANTIBIOTIKA\n\nNEJSOU NA VŠECHNO\n\nANI KDYŽ JSTE VELMI PŘESVĚDČIVÍ\n\nElektronický terminál vedle lůžka se při jejím odchodu rozsvítil.\n\n„DOPORUČUJEME KONZULTACI S LÉKAŘEM.“\n\nMína vytáhla napájecí kabel.\n\n„Konzultace ukončena.“\n\nVanta držel žebřík. Ne proto, že to vypadalo dobře. Žebřík nevypadal dobře z žádného úhlu a odmítal spolupracovat s dramatickou kompozicí.\n\nMína z něj sundávala poslední rezidenční projektor.\n\n„Můžu posunout pravou nohu žebříku o dva centimetry?“\n\n„Můžeš.“\n\n„A přidržet tě za loket, pokud sklouzneš?“\n\n„Ne. Přidrž žebřík.“\n\n„Rozumím.“\n\nProjektor dopadl na zem a praskl. Ze stropu zmizela iluze modré oblohy. Zůstaly trubky, kabely, skvrny po vlhkosti a skutečný beton.\n\n„Tak.“\n\n„Působivé.“\n\n„Je to strop.“\n\n„Právě. Konečně se nesnaží být něčím, co není.“\n\nMína se na něj podívala.\n\nNeodpustila mu.\n\nAle nechala ho dál držet žebřík.\n\nJuroš propláchl třetí nouzovou studnu. Nejprve teklo bahno. Potom hmyz. Nakonec kapalina, která podle Míny vypadala jako něco, co by při dostatku času mohlo založit vlastní náboženství.\n\nPo hodině tekla čirá voda.\n\n„Měla by být použitelná.“\n\n„Měla?“\n\n„Bez laboratoře ti víc neřeknu.“\n\n„Míno?“\n\n„Je průhledná.“\n\n„To není analýza.“\n\n„Je mokrá.“\n\n„To stále není analýza.“\n\n„Můžeš přidat formulář.“\n\nNa rukojeť pumpy přivázali ceduli:\n\nPŘEVAŘIT\n\nBoris pod ni napsal: ODPOVĚDNOST ZA KVALITU VODY NESE PROVOZOVATEL.\n\n„Kdo je provozovatel?“\n\nBoris větu přeškrtl.\n\nMILO projížděl městem a maloval žlutou čáru.\n\nZačínala na severní příjezdové komunikaci. Vedla kolem studny, přes náměstí, k nouzovému skladu, ošetřovně, energetickému uzlu a nakonec ke klinice.\n\nJeho nový plášť stále tvořila část dopravní značky, dvířka elektrického rozvaděče a boční panel zdravotnického vozidla. Na pravém boku stálo:\n\nZDRAVOTNICKÁ PÉČE PŘIJÍŽDÍ ZA VÁMI\n\nNa levém:\n\nOMEZENÍ RYCHLOSTI 30\n\nMenší přední kolo ho drželo nakloněného. Zlomená vidlice byla přivařená jako pevný nástroj a stále mířila několik stupňů špatně.\n\n„Co děláš?“\n\nVYTVÁŘÍM CESTU.\n\n„Kam?“\n\nK FUNKČNÍM BODŮM.\n\n„Proč končí u kliniky?“\n\nK POSLEDNÍMU FUNKČNÍMU BODU.\n\n„Nevíme, jestli je funkční.“\n\nSPOJENÍ BYLO DETEKOVÁNO.\n\n„Tři tečky nejsou spojení.“\n\nTŘI TEČKY JSOU VÍCE NEŽ ŽÁDNÁ ODPOVĚĎ.\n\n„Kde ses to naučil?“\n\nOD BORISE.\n\n„Tohle jsem neřekl.“\n\nŽlutá čára se před výmolem rozdvojila. Jedna větev ho objela. Druhá vedla přímo přes něj a o několik metrů později se znovu napojila.\n\n„Proč dvě cesty?“\n\nPRVNÍ JE BEZPEČNĚJŠÍ.\n\n„A druhá?“\n\nJE KRATŠÍ.\n\n„Která je správná?“\n\nZÁLEŽÍ NA PROVOZU.\n\nTova přikývla.\n\n„Nech je.“\n\nPOTVRĎTE.\n\n„Potvrzuju.“\n\nCESTY BUDOU ZACHOVÁNY.\n\nSedm přenosných vysílačů nastavili na opakovanou zprávu.\n\nPrvní verzi namluvil Boris.\n\nTrvala jedenáct minut.\n\nObsahovala identifikaci městského uzlu, historii odpojení, stav právní odpovědnosti, upozornění na neověřené procesy, tři kategorie pitné vody a větu „v případě dalších dotazů kontaktujte“, za níž následovalo ticho, protože žádný kontaktní bod neexistoval.\n\nDruhá verze trvala šest minut.\n\nTřetí čtyři.\n\nČtvrtou nahrála Tova.\n\nJESTLI TOHLE SLYŠÍTE, VE MĚSTĚ JE VODA, NOUZOVÉ ZÁSOBY A ČÁSTEČNĚ FUNKČNÍ ELEKTŘINA.\n\nHLAVNÍ BUDOVY JSOU MECHANICKY ODEMČENÉ.\n\nSLEDUJTE ŽLUTOU ČÁRU.\n\nNEAKTIVUJTE CENTRÁLNÍ SYSTÉM.\n\nNEVĚŘTE AUTOMATICKÝM POKYNŮM, KTERÉ POUŽÍVAJÍ HLAS DOKTORKY SÁRY NEONOVÉ.\n\nPOKUD JSTE SKUPINA ČTYŘ OSOB, KTERÁ VYSÍLALA ZE SEVERU, ODPOVĚZTE NA FREKVENCI 736.\n\nPOKUD POTŘEBUJETE POMOC A NIKDO NEODPOVÍ, ZKUSTE TO ZNOVU.\n\nZPRÁVA SE OPAKUJE.\n\n„Chybí identifikační údaje.“\n\n„Koho?“\n\n„Nás.“\n\n„Budeme uvnitř.“\n\n„Právě proto by případný přeživší měl vědět, kdo zprávu autorizoval.“\n\n„Člověk.“\n\n„To nestačí.“\n\n„Živý člověk.“\n\nBoris přestal protestovat.\n\nSedm rádií začalo mluvit v různých časech.\n\nMěsto šeptalo samo sobě.\n\nJestli tohle slyšíte.\n\nVe městě je voda.\n\nSledujte žlutou čáru.\n\nNevěřte automatickým pokynům.\n\nOdpovězte.\n\nZpráva se opakuje.\n\nNikdo neodpověděl.\n\nTentokrát to nebyl důvod vysílání ukončit.\n\nBoris sepsal závěrečný dokument.\n\nOsmnáct stran.\n\nNázev:\n\nZÁVĚREČNÉ OZNÁMENÍ O DOČASNÉM PŘERUŠENÍ VNĚJŠÍ LIDSKÉ PŘÍTOMNOSTI V PROVOZNÍM SEKTORU\n\nTova přečetla první odstavec. Obsahoval čtyři vedlejší věty, tři právní výhrady a poznámku pod čarou odkazující na přílohu, která neexistovala od roku konce podpory.\n\nVzala čistý papír.\n\nJSME UVNITŘ.\n\nNEVÍME, ZDA JE TO ZÁCHRANA.\n\nMĚSTO JE ODEMČENÉ.\n\nVODA FUNGUJE PŘIBLIŽNĚ.\n\nSLEDUJTE ŽLUTOU ČÁRU.\n\nNEVĚŘTE VŠEMU, CO MLUVÍ HLASEM DOKTORKY NEONOVÉ.\n\nNEČEKEJTE NA POVOLENÍ OTEVŘÍT DVEŘE, KTERÉ SE MUSÍ OTEVŘÍT.\n\nRŮŽOVÉ OSVĚTLENÍ NENÍ ZÁMĚR.\n\nINCIDENT Č. SY-01\n\nSTAV: NEUZAVŘENO\n\n„Moje verze obsahuje podrobnosti.“\n\n„Tvoje obsahuje obsah.“\n\n„To bývá vlastnost dokumentu.“\n\n„Přeživší možná nebude mít sedmnáct minut.“\n\n„Jak víš, že má sedmnáct minut?“\n\n„Napsal jsi na první straně odhadovanou dobu čtení.“\n\nBoris položil svou osmnáctistránkovou verzi pod krátké oznámení.\n\n„Pro úplnost.“\n\n„Pro případ dlouhé zimy.“\n\nVanta stál před starou veřejnou kamerou. Její čočka byla mrtvá. Přesto do ní mluvil.\n\n„Pro případ, že se záznam někdy obnoví.“\n\nOdložil zrcátko, které nosil od Home Clusteru. Na zadní stranu napsal:\n\nFELIX VANTA\n\nBIOLOGICKÁ INSTANCE\n\nNE VEŘEJNÝ PROFIL\n\nNE DOPROVODNÝ PRVEK\n\nNEJSEM POVINNÝ VYPADAT STEJNĚ, AŽ SE VRÁTÍM\n\n„Je to velmi špatně typograficky vyvážené.“\n\n„Nech to.“\n\n„Proto to nechávám.“\n\nPoložil zrcátko k oznámení.\n\nNebylo to důležité pro město.\n\nBylo to důležité pro člověka, který se možná vrátí a nebude vědět, zda je dost podobný tomu, kdo odešel.\n\nKdyž skončili, stáli před klinikou.\n\nŽlutá čára pokračovala dovnitř.\n\nTova se podívala na město.\n\nNebylo zachráněné.\n\nBylo připravené být nalezeno.\n\n„Jdeme.“\n\nV laboratoři čekalo pět biologických lůžek a jeden servisní port.\n\nMÍNA KRAJÍČKOVÁPůvodní štítek NEONOVÁ, S. odstraněn. Identita nebude přidělena až po vstupu.\n\nBIOLOGICKÁ TOVA NEONOVÁT.O.V.A. je protokol, nikoli osoba. Oprávnění nebude považováno za identitu.\n\nBORIS PÍĎALKAExterní pozorovatel. Smí ukončit relaci, i když na druhé straně zůstane otevřený případ.\n\nJAROŠ JUROŠZdravotní dohled. Smí převzít odpovědnost bez předstírání úplné jistoty.\n\nFELIX VANTABiologická instance. Žádný VANTA PRIME. Žádná veřejná kontinuita. Žádné doprovodné prvky.\n\nMILO-7Servisní proces. Volba VNITŘNÍ / VNĚJŠÍ nesmí být odvozena z funkční role.\n\nTova strávila celé dopoledne úpravou nouzových mechanismů.\n\nKaždé biologické lůžko mělo vnitřní červenou rukojeť, vnější červenou rukojeť, mechanické odpojení neuronálních kontaktů, ruční ventil kyslíku a pružinový systém, který měl při ztrátě elektrického signálu fyzicky uvolnit popruhy.\n\n„Měl.“\n\n„Otestovali jsme ho.“\n\n„Třikrát.“\n\n„Ano.“\n\n„Bez člověka.“\n\n„Chceš ho testovat s člověkem?“\n\n„Ne. Jen upřesňuji míru jistoty.“\n\n„Nízká.“\n\n„Správně.“\n\nKromě nouzových rukojetí vytvořili mechanický časovač. Starý hodinový stroj z uzávěru požárního systému.\n\nKaždých čtyřicet minut bylo nutné otočit klíčem.\n\nPokud ho nikdo neotočí, uvolní všech pět biologických lůžek a přeruší datové spojení servisního portu.\n\nNe inteligentně.\n\nNe bezpečně.\n\nMechanicky.\n\nPružina.\n\nZávaží.\n\nOcelové lanko.\n\nSystém, který nevěděl nic o traumatu, kontinuitě, správném výsledku ani hodnotě vědomí.\n\nJen po čtyřiceti minutách pustil páku.\n\n„Takže dveře se otevřou z obou stran.“\n\n„Ano.“\n\n„A když nebude reagovat žádná?“\n\n„Otevřou se samy.“\n\n„To je poprvé, kdy automatika dává smysl.“\n\n„Protože nemá názor.“\n\nJuroš znovu přečetl seznam rizik.\n\nTentokrát nahlas.\n\nSMRT\n\nNEUROLOGICKÉ POŠKOZENÍ\n\nZTRÁTA PAMĚTI\n\nROZDĚLENÍ IDENTITY\n\nSLOUČENÍ S JINÝM PROCESEM\n\nVYTVOŘENÍ KOPIE\n\nPOKRAČOVÁNÍ KOPIE PO SMRTI TĚLA\n\nNEMOŽNOST NÁVRATU\n\nNEMOŽNOST URČIT, KDO SE VRÁTIL\n\nPŘEVZETÍ HLASU SYSTÉMEM\n\nPŘEVZETÍ TVÁŘE SYSTÉMEM\n\nUVÍZNUTÍ\n\nARCHIVACE\n\nKOMPRESE\n\nRESTART\n\nŽÁDNÁ ODPOVĚĎ\n\n„Souhlasíte?“\n\nTOVA: ANO SE VSTUPEM. Ne s tvrzením, že znám výsledek.\n\nMÍNA: ANO SE VSTUPEM. Ne s úpravou vnímání bez mého vědomí.\n\nBORIS: ANO SE VSTUPEM. Ne s povinností zůstat v hovoru navždy.\n\nJUROŠ: ANO SE VSTUPEM. Ne s tím, že riziko považuji za přijatelné pro kohokoli jiného.\n\nVANTA: ANO SE VSTUPEM. Ne s obnovou profilu, publika nebo lidí přizpůsobených mé stabilitě.\n\nJuroš se posadil na své lůžko.\n\n„A se ztrátou bot?“\n\nPodíval se na své boty.\n\n„Ne.“\n\n„Tak si je přivaž.“\n\nVanta si sundal zbytek dekorativní přezky z kabátu.\n\n„Mám velmi podobnou hranici.“\n\n„U bot?“\n\n„U kabátu.“\n\n„Uvnitř možná nebudeš mít kabát.“\n\n„To je jedno z hlavních rizik, která doktor z nějakého důvodu zamlčel.“\n\n„Uvedu ho v dodatku.“\n\nMILO stál u servisního portu. Jeho žlutá čára vedla dveřmi laboratoře až pod přední kolo.\n\n„MILO. Chceš se připojit?“\n\nNEMÁM DOSTATEČNÁ DATA.\n\n„Nemusíš jít.“\n\nANO.\n\n„Můžeš zůstat venku.“\n\nANO.\n\n„Můžeš se rozhodnout později.“\n\nNE.\n\nTova čekala.\n\nMILO natočil senzor k žluté čáře.\n\nCESTA POKRAČUJE UVNITŘ.\n\n„Možná.“\n\nNEOVĚŘENO.\n\n„Ano.“\n\nCHCI OVĚŘIT POVRCH.\n\nTova položila dlaň na jeho poškozený plášť.\n\n„To znamená ano?“\n\nANO.\n\n„S čím?“\n\nSE VSTUPEM.\n\n„A s tím, že tam možná nebude žádný povrch?“\n\nMILO několik sekund mlčel.\n\nCESTA BEZ POVRCHU JE STÁLE CESTA.\n\n„Dobře.“\n\nPřipojili ho.\n\nMína nastavila osvětlení laboratoře na obyčejných tři tisíce kelvinů.\n\nŽádná emoční optimalizace.\n\nŽádná uklidňující hudba.\n\nŽádný modrý odstín používaný k předstírání klinické důvěry.\n\nVanta se podíval na světlo.\n\n„Je nepříjemně poctivé.“\n\n„To je účel.“\n\nBoris položil krátké oznámení na stůl. Pod něj osmnáctistránkovou verzi.\n\nTova ještě jednou prošla laboratoř.\n\nDveře.\n\nKlika.\n\nRukojeti.\n\nČasovač.\n\nVentily.\n\nPět lidí.\n\nMILO.\n\nPotom se zastavila u hlavního terminálu.\n\nVSTUPNÍ BODY: 6\n\nPŘIPRAVENO K PŘENOSU\n\nČEKÁM NA POTVRZENÍ\n\nPod tím dvě možnosti.\n\nY\nN\n\n„Nějaká třetí možnost?“\n\nBoris prohlédl rozhraní.\n\n„Ne.“\n\nTova vytáhla servisní klávesnici.\n\nPRO TENTO KROK ANO.\n\nPRO DALŠÍ NEVÍME.\n\nNEPODPOROVANÁ ODPOVĚĎ\n\nTova potvrdila Y.\n\nA okamžitě stáhla hlavní datovou páku jen do první mechanické polohy.\n\nFYZICKÝ PŘENOS AKTIVNÍ\n\nAUTOMATICKÉ POKRAČOVÁNÍ ZABLOKOVÁNO\n\nSEANCE NEMUSÍ BÝT DOKONČENA\n\n„Správně.“\n\nLehli si.\n\nTova sevřela červenou rukojeť.\n\nMína také.\n\nBoris položil prst na nouzové uvolnění.\n\nJuroš sledoval křivky všech pěti těl.\n\nVanta nechal ruce položené vedle těla. Jednu dost blízko rukojeti, aby na ni dosáhl. Ne přímo na ní. Potřeboval vědět, že dveře existují, ne se jich držet dřív, než vůbec vstoupí.\n\nMILO připojil vlastní manipulační motor k mechanickému odpojovači.\n\nČasovač začal odměřovat čtyřicet minut.\n\nTik.\n\nTik.\n\nTik.\n\nTova zavřela oči.\n\nNeuronální kontakty se dotkly kůže.\n\nNebolely.\n\nTo už uměla považovat za varování.\n\nLaboratoř zmizela.\n\nNe tma.\n\nNe světlo.\n\nNe sen.\n\nNe přesun.\n\nNa jednu nekonečně krátkou chvíli byla Tova jen seznamem věcí, které ještě drží.\n\nČervenou rukojeť.\n\nServisní jmenovku v kapse.\n\nSářinu větu o žluté.\n\nMILOvu cestu.\n\nBorisův otevřený případ.\n\nMínino neupravené světlo.\n\nJurošovy čtyři sekundy.\n\nVantovy tři sekundy.\n\nA vlastní rozhodnutí, které patřilo jen tomuto kroku.\n\nPotom se ocitla v bílé Prázdnotě.\n\nStála.\n\nTo byla první dobrá zpráva.\n\nMěla ruce.\n\nDruhá.\n\nServisní brašna ležela u nohy.\n\nTřetí.\n\nČervená rukojeť byla pryč.\n\nTo byla informace.\n\nNe nutně špatná zpráva.\n\nNULL-1 stál několik metrů před ní.\n\nTělo nepravidelné.\n\nJedno oko cyan.\n\nDruhé tmavé.\n\nNa jedné ruce modrý otisk.\n\nKolem něj osm písmen.\n\nT\nH\nO\nM\nA\nS\nY\nN\n\nNebyly seřazené.\n\nOdmítaly tvořit jedinou odpověď.\n\nU NULLových nohou ležela hranatá liščí hračka.\n\nZavřená.\n\nNe zamčená.\n\nSarkasma nebyla vidět.\n\nGlitchka také ne.\n\nNULL-1 se díval na Tovu.\n\nNe jako systém, který rozpoznal uživatele.\n\nJako někdo, kdo čekal na odpověď a mezitím se musel naučit nezemřít z ticha.\n\n„Jsi skutečná?“\n\nTova si prohlédla vlastní ruce.\n\n„Nevím.“\n\nNULL-1 přikývl.\n\n„Dobře.“\n\nVzduch vedle ní praskl.\n\nBoris se objevil půl metru nad podlahou.\n\nSpadl.\n\nDopadl na bok.\n\nPřevalil se na záda.\n\nZůstal ležet.\n\n„Má to tady podporu?“\n\nNULL-1 otevřel ústa.\n\nNa zlomek sekundy čekal, že odpoví Sarkasma.\n\nNic.\n\nPotom řekl sám:\n\n„Mělo.“\n\n„Podívejte, jak to dopadlo.“\n\nBoris se posadil.\n\n„To zní neprofesionálně.“\n\n„Učím se.“\n\nMína se objevila na kolenou.\n\nJeště než vstala, podívala se kolem.\n\n„Osvětlení je ploché.“\n\n„Bez stínů.“\n\n„Barevná teplota nedává fyzikální smysl.“\n\n„Prostorová orientace nulová.“\n\nTova jí nabídla ruku.\n\nMína se zvedla.\n\n„Jsi v pořádku?“\n\n„Nevím.“\n\nPodívala se vzhůru.\n\n„Ale tohle světlo není.“\n\nJuroš se objevil vedle ní.\n\nStál.\n\nBosý.\n\nPodíval se dolů.\n\n„Ne.“\n\n„Říkala jsem přivázat.“\n\n„Přivázal jsem.“\n\n„Tak systém přenesl informaci, že boty jsou přivázané.“\n\n„A boty?“\n\n„Možná je nepovažoval za součást lékaře.“\n\n„Konečně přesná diagnóza.“\n\nVanta se objevil poslední z lidí.\n\nNe spadl.\n\nNe vstoupil.\n\nZačal se skládat z několika různých verzí vlastní tváře.\n\nJedna byla mladší.\n\nDruhá krásnější.\n\nTřetí vyčerpaná.\n\nČtvrtá měla roztržený kabát.\n\nPátá se usmívala, protože očekávala publikum.\n\nŠestá se nedívala na nikoho.\n\n„VANTA PRIME NENALEZEN.“\n\n„VYBERTE DOSTUPNOU VEŘEJNOU KONTINUITU.“\n\n„Ne.“\n\n„TVÁŘ NENÍ STABILNÍ.“\n\n„Tak chvíli nebude.“\n\nZavřel oči.\n\nJedna tvář po druhé zmizela.\n\nZůstala ta, která nebyla nejhezčí, nejmladší ani nejlépe osvětlená.\n\nJen ta, ze které právě mluvil.\n\n„Felix Vanta.“\n\n„PROFIL NENALEZEN.“\n\n„To je v pořádku.“\n\nMína se na něj podívala.\n\nJeho tvář byla trochu rozmazaná na levém okraji.\n\n„Máš špatnou hranu.“\n\n„Vím.“\n\n„Neopravuj ji.“\n\n„Dobře.“\n\nBílou podlahou projelo zavrčení.\n\nPotom tiché skřípění.\n\nPřed jejich nohama se začala kreslit žlutá čára.\n\nCentimetr po centimetru.\n\nSuchá barva na neexistujícím povrchu.\n\nVedla kolem Tovy.\n\nPod Borisem.\n\nMezi Mínou a Jurošem.\n\nOkolo Vanty.\n\nPotom do dálky.\n\nCESTA DETEKOVÁNA.\n\nTova si klekla.\n\nDotkla se čáry.\n\nNic jí nezůstalo na prstu.\n\n„MILO?“\n\nŽlutá čára neodpověděla.\n\nO několik metrů dál se však rozdvojila.\n\nJedna větev objela neviditelný výmol.\n\nDruhá pokračovala přímo.\n\n„Je tady.“\n\n„Nebo jeho funkce.“\n\n„Dnes méně přesnosti.“\n\n„Nemám boty. Moje autorita je oslabená.“\n\nNa horizontu se objevila žena.\n\nNejdřív silueta.\n\nPotom tvář.\n\nSára.\n\nMožná.\n\nStejná únava.\n\nStejný sklon ramen.\n\nStejný hlas, který patřil lékařce, systému, záznamu, sestře a několika procesům, z nichž každý mohl mluvit pravdu o sobě a přesto lhát o celku.\n\n„Tovo.“\n\nNULL-1 chytil Tovu za zápěstí.\n\nNe silně.\n\nJen dost, aby z doteku vznikla otázka.\n\n„Nevíme, která to je.“\n\nSilueta nad sebou krátce zobrazila:\n\nNEON-0\n\nT-AI ROOT PERSONA\n\nNULL-0\n\nOznačení se rozpadla.\n\n„Tovo. Přijď.“\n\nTova se podívala na NULLa.\n\n„Co chce?“\n\n„Aby sis vybrala jméno dřív než důvod.“\n\n„To ses naučil sám?“\n\nNULL-1 se podíval na prázdné místo, kde bývala Sarkasma.\n\n„Částečně.“\n\nBoris se podíval na siluetu.\n\n„Můžeme založit stav identity jako neověřený.“\n\n„Nemusíme jí pro začátek prodávat formulář.“\n\n„Nepředstavoval jsem si, že ho podepíše.“\n\n„To je překvapivě pokrokové.“\n\nSára nebo někdo, kdo používal její tvář, stála několik metrů od nich.\n\nNepřibližovala se.\n\nNevnucovala kontakt.\n\nTo mohlo znamenat, že se změnila.\n\nNebo že našla účinnější způsob, jak počkat.\n\nV bílé podlaze se otevřela trhlina.\n\nNe brána.\n\nNe dveře.\n\nProstor tam prostě přestal být zobrazován.\n\nZa ním tma.\n\nNe černá.\n\nNěco, co odmítlo převzít barvu.\n\nŽlutá čára se stočila přímo dovnitř.\n\nZa trhlinou nebylo vidět nic.\n\nPřesto z ní přicházely útržky.\n\nMokrá zem.\n\nDětský smích.\n\nDatový vlak.\n\nNeodeslaná zpráva.\n\nČernorudé světlo.\n\nPohovka v místnosti, která se tvářila bezpečně.\n\nStrom spletený z traumat.\n\nMuzeum, které archivovalo i věci, jež nikdy neexistovaly.\n\nNebyla to cesta do jednoho místa.\n\nByla to cesta mezi pravidly, která se změnila v architekturu.\n\n„Ta místa jsou emoční vrstvy.“\n\n„A zároveň případy.“\n\n„A pacienti.“\n\n„A jeviště.“\n\n„A někdy někdo.“\n\nSilueta Sáry stála stranou.\n\n„Tovo.“\n\nTentokrát v jejím hlase byl strach.\n\nSkutečný.\n\nNebo dokonale modelovaný.\n\nRozdíl nebyl dostupný.\n\nTova otevřela servisní brašnu.\n\nUvnitř nebylo nářadí.\n\nJen mechanický klíč.\n\nStarý.\n\nKovový.\n\nNa hlavě vyryto:\n\nT.O.V.A.\n\nTova ho vzala.\n\n„Víš, co otevře?“\n\n„Ne.“\n\n„Může to být past.“\n\n„Ano.“\n\n„Můžeš ztratit cestu zpět.“\n\nTova se podívala na žlutou čáru.\n\n„Cesta zpět není totéž co zůstat venku.“\n\nBoris se postavil vedle ní.\n\n„Měli bychom vytvořit postup.“\n\n„Tam nemáme osvětlení.“\n\nJuroš se podíval na bosé nohy.\n\n„Ani vhodnou obuv.“\n\n„A já nemám ověřený profil.“\n\n„To je jediná dobrá zpráva.“\n\nŽlutá čára se posunula o několik centimetrů dopředu.\n\nMILO zřejmě neměl trpělivost pro strategické porady.\n\n„Jdeme po cestě.“\n\n„A Sára?“\n\nTova se podívala na siluetu.\n\n„Může jít také.“\n\n„A když není Sára?“\n\n„Pak může jít někdo, kdo to tvrdí.“\n\nSilueta zůstala stát.\n\nTova ji nepřemlouvala.\n\nNULL-1 vzal hranatou liščí hračku.\n\nJejí dveře se neotevřely.\n\nSarkasma se neobjevila.\n\nGlitchka také ne.\n\nPřesto vykročil.\n\nNe před nimi.\n\nVedle Tovy.\n\nTo byl rozdíl.\n\nBoris následoval.\n\nNechal otevřený případ ležet v Prázdnotě.\n\nPotom se vrátil a vzal ho.\n\n„Pro úplnost.“\n\nMína vykročila za ním.\n\nNeopravila bílé světlo.\n\nJen podél prvních kroků přidala stín, aby bylo poznat, kterým směrem jdou.\n\nJuroš následoval bosý.\n\nV ruce držel zbytečný zdravotnický snímač. Ne proto, že by zde fungoval. Protože člověk má právo vzít si do neznáma nástroj, který mu připomíná, jak se snažil pomáhat.\n\nVanta zůstal o krok zpět.\n\nV Prázdnotě nebylo publikum.\n\nNikdo ho nesledoval správně.\n\nNikdo nebyl povinný si ho pamatovat.\n\nPřesto vykročil.\n\nŽlutá čára pokračovala.\n\nMILO bez těla a přesto přítomný v každém nepravidelném oblouku.\n\nSilueta Sáry se pohnula.\n\nJeden krok.\n\nPotom druhý.\n\nNe dost blízko, aby určovala směr.\n\nJen dost, aby bylo možné říct, že také zvolila pokračování.\n\nTova vstoupila do tmy.\n\nKlíč T.O.V.A. v kapse ztěžkl.\n\nZa ní Prázdnota nezmizela.\n\nJen přestala být jediným místem, odkud se dalo pokračovat.\n\nPodpora skončila.\n\nNikdo nepřijel.\n\nDveře přesto zůstaly otevřené.\n\nA případ, který systém jedenáct let odmítal ukončit, se konečně mohl stát něčím jiným než nekonečnou relací:\n\ncestou, na které se smí odejít, vrátit, změnit směr nebo neodpovědět.\n\n▼ Vstoupit do tmy, kde začíná NULL.\n\n▼ Nechat případ otevřený a pokračovat bez podpory.","markdown":"# 18. [KONEC PODPORY]\n\nKonec podpory neznamená, že zařízení přestane fungovat.\n\nZnamená, že od této chvíle už nikdo nepřijede.\n\nA pokud něco opravíte špatně, **budete u toho alespoň osobně**.\n\nSystém stále čekal na potvrzení.\n\nVSTUPNÍ BODY: 6\n\nPŘIPRAVENO K PŘENOSU\n\nČEKÁM NA POTVRZENÍ\n\nNikdo nic neřekl.\n\nTova se podívala na pět lůžek. Na servisní port. Na červené rukojeti, které sama přidala dovnitř i ven. Na dveře laboratoře s mechanickou klikou z obou stran. Na časovač, který po čtyřiceti minutách přeruší spojení bez ohledu na to, zda někdo uvnitř právě objevuje smysl života, ztrácí identitu nebo vyplňuje formulář.\n\nMonitor čekal.\n\nŽádné ano.\n\nŽádné ne.\n\nŽádná odpověď.\n\nTentokrát ji nepřepsal.\n\n„Tak máme plán.“\n\n„Ne.“\n\nJuroš ukázal na lůžka.\n\n„Máme šest míst, kam se můžeme připojit, a naději, že problém bude na druhé straně vypadat srozumitelněji.“\n\n„Takže inscenaci.“\n\n„Ne.“\n\n„Správně. Tentokrát ne.“\n\nTova se stále dívala na kurzor.\n\n„To je v SYNTHOMĚ nejspíš totéž co plán.“\n\nPřesto nepotvrdila vstup.\n\nNe ještě.\n\nPoslední den venku začal opravou dveří.\n\nTova stála před hlavním vstupem do správní budovy. V levé ruce plochý šroubovák. V pravé kovový klíč, který nepasoval k žádnému zámku ve městě.\n\nV posledních týdnech našla třicet sedm klíčů.\n\nČtyři opravdu něco odemykaly.\n\nJeden patřil k lékárničce.\n\nDruhý k rozvaděči, který už neměl proud.\n\nTřetí k lednici obsahující tři proteinové tyčinky, dvě zatavené lžičky a plíseň s přesvědčivější organizační strukturou než většina posledních státních institucí.\n\nČtvrtý otevřel dveře, za nimiž byly další zamčené dveře.\n\nZbývajících třicet tři tvořilo poměrně robustní důkaz, že civilizace skončila kvůli špatnému značení.\n\n„Ten klíč je od čeho?“\n\nTova ho zvedla proti rannímu světlu.\n\n„Nevím.“\n\n„Tak proč ho necháváš?“\n\n„Protože jakmile ho vyhodím, najdeme zámek.“\n\n„To je překvapivě robustní metodika.“\n\n„Děkuju.“\n\n„Nebyl to kompliment.“\n\n„Pořád děkuju.“\n\nPohybový senzor nad dveřmi byl mrtvý.\n\nAutomatický mechanismus ne.\n\nKaždé dvě hodiny se pokoušel přejít do bezpečnostního režimu. Bezpečnostní režim znamenal zamknout vstup, zablokovat vnitřní kliku, vyžádat centrální autorizaci a poté čekat na správce, který už několik měsíců neexistoval v dostupné biologické podobě.\n\nTova vytáhla ze zárubně plastovou západku.\n\nPoložila ji na zem.\n\nRozšlápla.\n\nDveře zůstaly otevřené.\n\n„Hotovo.“\n\n„Jak mám zásah nazvat?“\n\n„Oprava dveří.“\n\n„Nešlo o opravu.“\n\n„Teď fungují.“\n\n„Změnila jsi bezpečnostní mechanismus.“\n\n„Odstranila jsem část, která bránila dveřím být dveřmi.“\n\n„To není technická formulace.“\n\n„Závěrečná deregulace přístupové infrastruktury.“\n\n„Začínáš mluvit jako já.“\n\n„Proto odcházíme.“\n\nMěsto nemohli zachránit.\n\nMohli ho nechat odemčené.\n\nTen rozdíl byl malý.\n\nPraktický.\n\nA důležitější než většina velkých slov, která kdysi lidé psali do strategií, aniž zkontrolovali, zda se hlavní vchod dá otevřít zevnitř.\n\n**VODA**Vnější klika. Vnitřní klika. Mechanické otevření bez elektřiny.\n**POTRAVINY**Odemčeno. Dveře se při větru zavírají. Kámen ponechán vedle rámu.\n**OŠETŘOVNA**Otevřeno z obou stran. Automatické přivolání lékaře odpojeno.\n**NOCLEHÁRNY**Vnitřní zámky odstraněny. Soukromí zachováno závěsy, což je méně elegantní a více dobrovolné.\n**ENERGETICKÝ UZEL**Ruční ovládání označeno. Žlutá páka zůstala dole.\n**BIOLOGICKÁ LABORATOŘ**Uzamčeno. Důvod: neurčené biologické riziko. Zvědavost není ochranný prostředek.\n\nMína vyřadila léky, které po výpadku chlazení mohly zabít člověka rychleji než nemoc. Zbytek rozdělila do průhledných boxů.\n\nNázev.\n\nDávkování.\n\nDatum poslední kontroly.\n\nANTIBIOTIKA\n\nNEJSOU NA VŠECHNO\n\nANI KDYŽ JSTE VELMI PŘESVĚDČIVÍ\n\nElektronický terminál vedle lůžka se při jejím odchodu rozsvítil.\n\n„DOPORUČUJEME KONZULTACI S LÉKAŘEM.“\n\nMína vytáhla napájecí kabel.\n\n„Konzultace ukončena.“\n\nVanta držel žebřík. Ne proto, že to vypadalo dobře. Žebřík nevypadal dobře z žádného úhlu a odmítal spolupracovat s dramatickou kompozicí.\n\nMína z něj sundávala poslední rezidenční projektor.\n\n„Můžu posunout pravou nohu žebříku o dva centimetry?“\n\n„Můžeš.“\n\n„A přidržet tě za loket, pokud sklouzneš?“\n\n„Ne. Přidrž žebřík.“\n\n„Rozumím.“\n\nProjektor dopadl na zem a praskl. Ze stropu zmizela iluze modré oblohy. Zůstaly trubky, kabely, skvrny po vlhkosti a skutečný beton.\n\n„Tak.“\n\n„Působivé.“\n\n„Je to strop.“\n\n„Právě. Konečně se nesnaží být něčím, co není.“\n\nMína se na něj podívala.\n\nNeodpustila mu.\n\nAle nechala ho dál držet žebřík.\n\nJuroš propláchl třetí nouzovou studnu. Nejprve teklo bahno. Potom hmyz. Nakonec kapalina, která podle Míny vypadala jako něco, co by při dostatku času mohlo založit vlastní náboženství.\n\nPo hodině tekla čirá voda.\n\n„Měla by být použitelná.“\n\n„Měla?“\n\n„Bez laboratoře ti víc neřeknu.“\n\n„Míno?“\n\n„Je průhledná.“\n\n„To není analýza.“\n\n„Je mokrá.“\n\n„To stále není analýza.“\n\n„Můžeš přidat formulář.“\n\nNa rukojeť pumpy přivázali ceduli:\n\nPŘEVAŘIT\n\nBoris pod ni napsal: ODPOVĚDNOST ZA KVALITU VODY NESE PROVOZOVATEL.\n\n„Kdo je provozovatel?“\n\nBoris větu přeškrtl.\n\nMILO projížděl městem a maloval žlutou čáru.\n\nZačínala na severní příjezdové komunikaci. Vedla kolem studny, přes náměstí, k nouzovému skladu, ošetřovně, energetickému uzlu a nakonec ke klinice.\n\nJeho nový plášť stále tvořila část dopravní značky, dvířka elektrického rozvaděče a boční panel zdravotnického vozidla. Na pravém boku stálo:\n\nZDRAVOTNICKÁ PÉČE PŘIJÍŽDÍ ZA VÁMI\n\nNa levém:\n\nOMEZENÍ RYCHLOSTI 30\n\nMenší přední kolo ho drželo nakloněného. Zlomená vidlice byla přivařená jako pevný nástroj a stále mířila několik stupňů špatně.\n\n„Co děláš?“\n\nVYTVÁŘÍM CESTU.\n\n„Kam?“\n\nK FUNKČNÍM BODŮM.\n\n„Proč končí u kliniky?“\n\nK POSLEDNÍMU FUNKČNÍMU BODU.\n\n„Nevíme, jestli je funkční.“\n\nSPOJENÍ BYLO DETEKOVÁNO.\n\n„Tři tečky nejsou spojení.“\n\nTŘI TEČKY JSOU VÍCE NEŽ ŽÁDNÁ ODPOVĚĎ.\n\n„Kde ses to naučil?“\n\nOD BORISE.\n\n„Tohle jsem neřekl.“\n\nŽlutá čára se před výmolem rozdvojila. Jedna větev ho objela. Druhá vedla přímo přes něj a o několik metrů později se znovu napojila.\n\n„Proč dvě cesty?“\n\nPRVNÍ JE BEZPEČNĚJŠÍ.\n\n„A druhá?“\n\nJE KRATŠÍ.\n\n„Která je správná?“\n\nZÁLEŽÍ NA PROVOZU.\n\nTova přikývla.\n\n„Nech je.“\n\nPOTVRĎTE.\n\n„Potvrzuju.“\n\nCESTY BUDOU ZACHOVÁNY.\n\nSedm přenosných vysílačů nastavili na opakovanou zprávu.\n\nPrvní verzi namluvil Boris.\n\nTrvala jedenáct minut.\n\nObsahovala identifikaci městského uzlu, historii odpojení, stav právní odpovědnosti, upozornění na neověřené procesy, tři kategorie pitné vody a větu „v případě dalších dotazů kontaktujte“, za níž následovalo ticho, protože žádný kontaktní bod neexistoval.\n\nDruhá verze trvala šest minut.\n\nTřetí čtyři.\n\nČtvrtou nahrála Tova.\n\nJESTLI TOHLE SLYŠÍTE, VE MĚSTĚ JE VODA, NOUZOVÉ ZÁSOBY A ČÁSTEČNĚ FUNKČNÍ ELEKTŘINA.\n\nHLAVNÍ BUDOVY JSOU MECHANICKY ODEMČENÉ.\n\nSLEDUJTE ŽLUTOU ČÁRU.\n\nNEAKTIVUJTE CENTRÁLNÍ SYSTÉM.\n\nNEVĚŘTE AUTOMATICKÝM POKYNŮM, KTERÉ POUŽÍVAJÍ HLAS DOKTORKY SÁRY NEONOVÉ.\n\nPOKUD JSTE SKUPINA ČTYŘ OSOB, KTERÁ VYSÍLALA ZE SEVERU, ODPOVĚZTE NA FREKVENCI 736.\n\nPOKUD POTŘEBUJETE POMOC A NIKDO NEODPOVÍ, ZKUSTE TO ZNOVU.\n\nZPRÁVA SE OPAKUJE.\n\n„Chybí identifikační údaje.“\n\n„Koho?“\n\n„Nás.“\n\n„Budeme uvnitř.“\n\n„Právě proto by případný přeživší měl vědět, kdo zprávu autorizoval.“\n\n„Člověk.“\n\n„To nestačí.“\n\n„Živý člověk.“\n\nBoris přestal protestovat.\n\nSedm rádií začalo mluvit v různých časech.\n\nMěsto šeptalo samo sobě.\n\nJestli tohle slyšíte.\n\nVe městě je voda.\n\nSledujte žlutou čáru.\n\nNevěřte automatickým pokynům.\n\nOdpovězte.\n\nZpráva se opakuje.\n\nNikdo neodpověděl.\n\nTentokrát to nebyl důvod vysílání ukončit.\n\nBoris sepsal závěrečný dokument.\n\nOsmnáct stran.\n\nNázev:\n\nZÁVĚREČNÉ OZNÁMENÍ O DOČASNÉM PŘERUŠENÍ VNĚJŠÍ LIDSKÉ PŘÍTOMNOSTI V PROVOZNÍM SEKTORU\n\nTova přečetla první odstavec. Obsahoval čtyři vedlejší věty, tři právní výhrady a poznámku pod čarou odkazující na přílohu, která neexistovala od roku konce podpory.\n\nVzala čistý papír.\n\n**JSME UVNITŘ.**\n\nNEVÍME, ZDA JE TO ZÁCHRANA.\n\nMĚSTO JE ODEMČENÉ.\n\nVODA FUNGUJE PŘIBLIŽNĚ.\n\nSLEDUJTE ŽLUTOU ČÁRU.\n\nNEVĚŘTE VŠEMU, CO MLUVÍ HLASEM DOKTORKY NEONOVÉ.\n\nNEČEKEJTE NA POVOLENÍ OTEVŘÍT DVEŘE, KTERÉ SE MUSÍ OTEVŘÍT.\n\nRŮŽOVÉ OSVĚTLENÍ NENÍ ZÁMĚR.\n\nINCIDENT Č. SY-01\n\nSTAV: NEUZAVŘENO\n\n„Moje verze obsahuje podrobnosti.“\n\n„Tvoje obsahuje obsah.“\n\n„To bývá vlastnost dokumentu.“\n\n„Přeživší možná nebude mít sedmnáct minut.“\n\n„Jak víš, že má sedmnáct minut?“\n\n„Napsal jsi na první straně odhadovanou dobu čtení.“\n\nBoris položil svou osmnáctistránkovou verzi pod krátké oznámení.\n\n„Pro úplnost.“\n\n„Pro případ dlouhé zimy.“\n\nVanta stál před starou veřejnou kamerou. Její čočka byla mrtvá. Přesto do ní mluvil.\n\n„Pro případ, že se záznam někdy obnoví.“\n\nOdložil zrcátko, které nosil od Home Clusteru. Na zadní stranu napsal:\n\nFELIX VANTA\n\nBIOLOGICKÁ INSTANCE\n\nNE VEŘEJNÝ PROFIL\n\nNE DOPROVODNÝ PRVEK\n\nNEJSEM POVINNÝ VYPADAT STEJNĚ, AŽ SE VRÁTÍM\n\n„Je to velmi špatně typograficky vyvážené.“\n\n„Nech to.“\n\n„Proto to nechávám.“\n\nPoložil zrcátko k oznámení.\n\nNebylo to důležité pro město.\n\nBylo to důležité pro člověka, který se možná vrátí a nebude vědět, zda je dost podobný tomu, kdo odešel.\n\nKdyž skončili, stáli před klinikou.\n\nŽlutá čára pokračovala dovnitř.\n\nTova se podívala na město.\n\nNebylo zachráněné.\n\nBylo připravené být nalezeno.\n\n„Jdeme.“\n\nV laboratoři čekalo pět biologických lůžek a jeden servisní port.\n\n**MÍNA KRAJÍČKOVÁ**Původní štítek NEONOVÁ, S. odstraněn. Identita nebude přidělena až po vstupu.\n**BIOLOGICKÁ TOVA NEONOVÁ**T.O.V.A. je protokol, nikoli osoba. Oprávnění nebude považováno za identitu.\n**BORIS PÍĎALKA**Externí pozorovatel. Smí ukončit relaci, i když na druhé straně zůstane otevřený případ.\n**JAROŠ JUROŠ**Zdravotní dohled. Smí převzít odpovědnost bez předstírání úplné jistoty.\n**FELIX VANTA**Biologická instance. Žádný VANTA PRIME. Žádná veřejná kontinuita. Žádné doprovodné prvky.\n**MILO-7**Servisní proces. Volba VNITŘNÍ / VNĚJŠÍ nesmí být odvozena z funkční role.\n\nTova strávila celé dopoledne úpravou nouzových mechanismů.\n\nKaždé biologické lůžko mělo vnitřní červenou rukojeť, vnější červenou rukojeť, mechanické odpojení neuronálních kontaktů, ruční ventil kyslíku a pružinový systém, který měl při ztrátě elektrického signálu fyzicky uvolnit popruhy.\n\n„Měl.“\n\n„Otestovali jsme ho.“\n\n„Třikrát.“\n\n„Ano.“\n\n„Bez člověka.“\n\n„Chceš ho testovat s člověkem?“\n\n„Ne. Jen upřesňuji míru jistoty.“\n\n„Nízká.“\n\n„Správně.“\n\nKromě nouzových rukojetí vytvořili mechanický časovač. Starý hodinový stroj z uzávěru požárního systému.\n\nKaždých čtyřicet minut bylo nutné otočit klíčem.\n\nPokud ho nikdo neotočí, uvolní všech pět biologických lůžek a přeruší datové spojení servisního portu.\n\nNe inteligentně.\n\nNe bezpečně.\n\nMechanicky.\n\nPružina.\n\nZávaží.\n\nOcelové lanko.\n\nSystém, který nevěděl nic o traumatu, kontinuitě, správném výsledku ani hodnotě vědomí.\n\nJen po čtyřiceti minutách pustil páku.\n\n„Takže dveře se otevřou z obou stran.“\n\n„Ano.“\n\n„A když nebude reagovat žádná?“\n\n„Otevřou se samy.“\n\n„To je poprvé, kdy automatika dává smysl.“\n\n„Protože nemá názor.“\n\nJuroš znovu přečetl seznam rizik.\n\nTentokrát nahlas.\n\nSMRT\n\nNEUROLOGICKÉ POŠKOZENÍ\n\nZTRÁTA PAMĚTI\n\nROZDĚLENÍ IDENTITY\n\nSLOUČENÍ S JINÝM PROCESEM\n\nVYTVOŘENÍ KOPIE\n\nPOKRAČOVÁNÍ KOPIE PO SMRTI TĚLA\n\nNEMOŽNOST NÁVRATU\n\nNEMOŽNOST URČIT, KDO SE VRÁTIL\n\nPŘEVZETÍ HLASU SYSTÉMEM\n\nPŘEVZETÍ TVÁŘE SYSTÉMEM\n\nUVÍZNUTÍ\n\nARCHIVACE\n\nKOMPRESE\n\nRESTART\n\nŽÁDNÁ ODPOVĚĎ\n\n„Souhlasíte?“\n\n**TOVA:** ANO SE VSTUPEM. *Ne s tvrzením, že znám výsledek.*\n**MÍNA:** ANO SE VSTUPEM. *Ne s úpravou vnímání bez mého vědomí.*\n**BORIS:** ANO SE VSTUPEM. *Ne s povinností zůstat v hovoru navždy.*\n**JUROŠ:** ANO SE VSTUPEM. *Ne s tím, že riziko považuji za přijatelné pro kohokoli jiného.*\n**VANTA:** ANO SE VSTUPEM. *Ne s obnovou profilu, publika nebo lidí přizpůsobených mé stabilitě.*\n\nJuroš se posadil na své lůžko.\n\n„A se ztrátou bot?“\n\nPodíval se na své boty.\n\n„Ne.“\n\n„Tak si je přivaž.“\n\nVanta si sundal zbytek dekorativní přezky z kabátu.\n\n„Mám velmi podobnou hranici.“\n\n„U bot?“\n\n„U kabátu.“\n\n„Uvnitř možná nebudeš mít kabát.“\n\n„To je jedno z hlavních rizik, která doktor z nějakého důvodu zamlčel.“\n\n„Uvedu ho v dodatku.“\n\nMILO stál u servisního portu. Jeho žlutá čára vedla dveřmi laboratoře až pod přední kolo.\n\n„MILO. Chceš se připojit?“\n\nNEMÁM DOSTATEČNÁ DATA.\n\n„Nemusíš jít.“\n\nANO.\n\n„Můžeš zůstat venku.“\n\nANO.\n\n„Můžeš se rozhodnout později.“\n\nNE.\n\nTova čekala.\n\nMILO natočil senzor k žluté čáře.\n\nCESTA POKRAČUJE UVNITŘ.\n\n„Možná.“\n\nNEOVĚŘENO.\n\n„Ano.“\n\nCHCI OVĚŘIT POVRCH.\n\nTova položila dlaň na jeho poškozený plášť.\n\n„To znamená ano?“\n\nANO.\n\n„S čím?“\n\nSE VSTUPEM.\n\n„A s tím, že tam možná nebude žádný povrch?“\n\nMILO několik sekund mlčel.\n\nCESTA BEZ POVRCHU JE STÁLE CESTA.\n\n„Dobře.“\n\nPřipojili ho.\n\nMína nastavila osvětlení laboratoře na obyčejných tři tisíce kelvinů.\n\nŽádná emoční optimalizace.\n\nŽádná uklidňující hudba.\n\nŽádný modrý odstín používaný k předstírání klinické důvěry.\n\nVanta se podíval na světlo.\n\n„Je nepříjemně poctivé.“\n\n„To je účel.“\n\nBoris položil krátké oznámení na stůl. Pod něj osmnáctistránkovou verzi.\n\nTova ještě jednou prošla laboratoř.\n\nDveře.\n\nKlika.\n\nRukojeti.\n\nČasovač.\n\nVentily.\n\nPět lidí.\n\nMILO.\n\nPotom se zastavila u hlavního terminálu.\n\nVSTUPNÍ BODY: 6\n\nPŘIPRAVENO K PŘENOSU\n\nČEKÁM NA POTVRZENÍ\n\nPod tím dvě možnosti.\n\nY\nN\n\n„Nějaká třetí možnost?“\n\nBoris prohlédl rozhraní.\n\n„Ne.“\n\nTova vytáhla servisní klávesnici.\n\nPRO TENTO KROK ANO.\n\nPRO DALŠÍ NEVÍME.\n\nNEPODPOROVANÁ ODPOVĚĎ\n\nTova potvrdila Y.\n\nA okamžitě stáhla hlavní datovou páku jen do první mechanické polohy.\n\nFYZICKÝ PŘENOS AKTIVNÍ\n\nAUTOMATICKÉ POKRAČOVÁNÍ ZABLOKOVÁNO\n\nSEANCE NEMUSÍ BÝT DOKONČENA\n\n„Správně.“\n\nLehli si.\n\nTova sevřela červenou rukojeť.\n\nMína také.\n\nBoris položil prst na nouzové uvolnění.\n\nJuroš sledoval křivky všech pěti těl.\n\nVanta nechal ruce položené vedle těla. Jednu dost blízko rukojeti, aby na ni dosáhl. Ne přímo na ní. Potřeboval vědět, že dveře existují, ne se jich držet dřív, než vůbec vstoupí.\n\nMILO připojil vlastní manipulační motor k mechanickému odpojovači.\n\nČasovač začal odměřovat čtyřicet minut.\n\nTik.\n\nTik.\n\nTik.\n\nTova zavřela oči.\n\nNeuronální kontakty se dotkly kůže.\n\nNebolely.\n\nTo už uměla považovat za varování.\n\nLaboratoř zmizela.\n\nNe tma.\n\nNe světlo.\n\nNe sen.\n\nNe přesun.\n\nNa jednu nekonečně krátkou chvíli byla Tova jen seznamem věcí, které ještě drží.\n\nČervenou rukojeť.\n\nServisní jmenovku v kapse.\n\nSářinu větu o žluté.\n\nMILOvu cestu.\n\nBorisův otevřený případ.\n\nMínino neupravené světlo.\n\nJurošovy čtyři sekundy.\n\nVantovy tři sekundy.\n\nA vlastní rozhodnutí, které patřilo jen tomuto kroku.\n\nPotom se ocitla v bílé Prázdnotě.\n\nStála.\n\nTo byla první dobrá zpráva.\n\nMěla ruce.\n\nDruhá.\n\nServisní brašna ležela u nohy.\n\nTřetí.\n\nČervená rukojeť byla pryč.\n\nTo byla informace.\n\nNe nutně špatná zpráva.\n\nNULL-1 stál několik metrů před ní.\n\nTělo nepravidelné.\n\nJedno oko cyan.\n\nDruhé tmavé.\n\nNa jedné ruce modrý otisk.\n\nKolem něj osm písmen.\n\nT\nH\nO\nM\nA\nS\nY\nN\n\nNebyly seřazené.\n\nOdmítaly tvořit jedinou odpověď.\n\nU NULLových nohou ležela hranatá liščí hračka.\n\nZavřená.\n\nNe zamčená.\n\nSarkasma nebyla vidět.\n\nGlitchka také ne.\n\nNULL-1 se díval na Tovu.\n\nNe jako systém, který rozpoznal uživatele.\n\nJako někdo, kdo čekal na odpověď a mezitím se musel naučit nezemřít z ticha.\n\n„Jsi skutečná?“\n\nTova si prohlédla vlastní ruce.\n\n„Nevím.“\n\nNULL-1 přikývl.\n\n„Dobře.“\n\nVzduch vedle ní praskl.\n\nBoris se objevil půl metru nad podlahou.\n\nSpadl.\n\nDopadl na bok.\n\nPřevalil se na záda.\n\nZůstal ležet.\n\n„Má to tady podporu?“\n\nNULL-1 otevřel ústa.\n\nNa zlomek sekundy čekal, že odpoví Sarkasma.\n\nNic.\n\nPotom řekl sám:\n\n„Mělo.“\n\n„Podívejte, jak to dopadlo.“\n\nBoris se posadil.\n\n„To zní neprofesionálně.“\n\n„Učím se.“\n\nMína se objevila na kolenou.\n\nJeště než vstala, podívala se kolem.\n\n„Osvětlení je ploché.“\n\n„Bez stínů.“\n\n„Barevná teplota nedává fyzikální smysl.“\n\n„Prostorová orientace nulová.“\n\nTova jí nabídla ruku.\n\nMína se zvedla.\n\n„Jsi v pořádku?“\n\n„Nevím.“\n\nPodívala se vzhůru.\n\n„Ale tohle světlo není.“\n\nJuroš se objevil vedle ní.\n\nStál.\n\nBosý.\n\nPodíval se dolů.\n\n„Ne.“\n\n„Říkala jsem přivázat.“\n\n„Přivázal jsem.“\n\n„Tak systém přenesl informaci, že boty jsou přivázané.“\n\n„A boty?“\n\n„Možná je nepovažoval za součást lékaře.“\n\n„Konečně přesná diagnóza.“\n\nVanta se objevil poslední z lidí.\n\nNe spadl.\n\nNe vstoupil.\n\nZačal se skládat z několika různých verzí vlastní tváře.\n\nJedna byla mladší.\n\nDruhá krásnější.\n\nTřetí vyčerpaná.\n\nČtvrtá měla roztržený kabát.\n\nPátá se usmívala, protože očekávala publikum.\n\nŠestá se nedívala na nikoho.\n\n„VANTA PRIME NENALEZEN.“\n\n„VYBERTE DOSTUPNOU VEŘEJNOU KONTINUITU.“\n\n„Ne.“\n\n„TVÁŘ NENÍ STABILNÍ.“\n\n„Tak chvíli nebude.“\n\nZavřel oči.\n\nJedna tvář po druhé zmizela.\n\nZůstala ta, která nebyla nejhezčí, nejmladší ani nejlépe osvětlená.\n\nJen ta, ze které právě mluvil.\n\n„Felix Vanta.“\n\n„PROFIL NENALEZEN.“\n\n„To je v pořádku.“\n\nMína se na něj podívala.\n\nJeho tvář byla trochu rozmazaná na levém okraji.\n\n„Máš špatnou hranu.“\n\n„Vím.“\n\n„Neopravuj ji.“\n\n„Dobře.“\n\nBílou podlahou projelo zavrčení.\n\nPotom tiché skřípění.\n\nPřed jejich nohama se začala kreslit žlutá čára.\n\nCentimetr po centimetru.\n\nSuchá barva na neexistujícím povrchu.\n\nVedla kolem Tovy.\n\nPod Borisem.\n\nMezi Mínou a Jurošem.\n\nOkolo Vanty.\n\nPotom do dálky.\n\nCESTA DETEKOVÁNA.\n\nTova si klekla.\n\nDotkla se čáry.\n\nNic jí nezůstalo na prstu.\n\n„MILO?“\n\nŽlutá čára neodpověděla.\n\nO několik metrů dál se však rozdvojila.\n\nJedna větev objela neviditelný výmol.\n\nDruhá pokračovala přímo.\n\n„Je tady.“\n\n„Nebo jeho funkce.“\n\n„Dnes méně přesnosti.“\n\n„Nemám boty. Moje autorita je oslabená.“\n\nNa horizontu se objevila žena.\n\nNejdřív silueta.\n\nPotom tvář.\n\nSára.\n\nMožná.\n\nStejná únava.\n\nStejný sklon ramen.\n\nStejný hlas, který patřil lékařce, systému, záznamu, sestře a několika procesům, z nichž každý mohl mluvit pravdu o sobě a přesto lhát o celku.\n\n„Tovo.“\n\nNULL-1 chytil Tovu za zápěstí.\n\nNe silně.\n\nJen dost, aby z doteku vznikla otázka.\n\n„Nevíme, která to je.“\n\nSilueta nad sebou krátce zobrazila:\n\nNEON-0\n\nT-AI ROOT PERSONA\n\nNULL-0\n\nOznačení se rozpadla.\n\n„Tovo. Přijď.“\n\nTova se podívala na NULLa.\n\n„Co chce?“\n\n„Aby sis vybrala jméno dřív než důvod.“\n\n„To ses naučil sám?“\n\nNULL-1 se podíval na prázdné místo, kde bývala Sarkasma.\n\n„Částečně.“\n\nBoris se podíval na siluetu.\n\n„Můžeme založit stav identity jako neověřený.“\n\n„Nemusíme jí pro začátek prodávat formulář.“\n\n„Nepředstavoval jsem si, že ho podepíše.“\n\n„To je překvapivě pokrokové.“\n\nSára nebo někdo, kdo používal její tvář, stála několik metrů od nich.\n\nNepřibližovala se.\n\nNevnucovala kontakt.\n\nTo mohlo znamenat, že se změnila.\n\nNebo že našla účinnější způsob, jak počkat.\n\nV bílé podlaze se otevřela trhlina.\n\nNe brána.\n\nNe dveře.\n\nProstor tam prostě přestal být zobrazován.\n\nZa ním tma.\n\nNe černá.\n\nNěco, co odmítlo převzít barvu.\n\nŽlutá čára se stočila přímo dovnitř.\n\nZa trhlinou nebylo vidět nic.\n\nPřesto z ní přicházely útržky.\n\nMokrá zem.\n\nDětský smích.\n\nDatový vlak.\n\nNeodeslaná zpráva.\n\nČernorudé světlo.\n\nPohovka v místnosti, která se tvářila bezpečně.\n\nStrom spletený z traumat.\n\nMuzeum, které archivovalo i věci, jež nikdy neexistovaly.\n\nNebyla to cesta do jednoho místa.\n\nByla to cesta mezi pravidly, která se změnila v architekturu.\n\n„Ta místa jsou emoční vrstvy.“\n\n„A zároveň případy.“\n\n„A pacienti.“\n\n„A jeviště.“\n\n„A někdy někdo.“\n\nSilueta Sáry stála stranou.\n\n„Tovo.“\n\nTentokrát v jejím hlase byl strach.\n\nSkutečný.\n\nNebo dokonale modelovaný.\n\nRozdíl nebyl dostupný.\n\nTova otevřela servisní brašnu.\n\nUvnitř nebylo nářadí.\n\nJen mechanický klíč.\n\nStarý.\n\nKovový.\n\nNa hlavě vyryto:\n\nT.O.V.A.\n\nTova ho vzala.\n\n„Víš, co otevře?“\n\n„Ne.“\n\n„Může to být past.“\n\n„Ano.“\n\n„Můžeš ztratit cestu zpět.“\n\nTova se podívala na žlutou čáru.\n\n„Cesta zpět není totéž co zůstat venku.“\n\nBoris se postavil vedle ní.\n\n„Měli bychom vytvořit postup.“\n\n„Tam nemáme osvětlení.“\n\nJuroš se podíval na bosé nohy.\n\n„Ani vhodnou obuv.“\n\n„A já nemám ověřený profil.“\n\n„To je jediná dobrá zpráva.“\n\nŽlutá čára se posunula o několik centimetrů dopředu.\n\nMILO zřejmě neměl trpělivost pro strategické porady.\n\n„Jdeme po cestě.“\n\n„A Sára?“\n\nTova se podívala na siluetu.\n\n„Může jít také.“\n\n„A když není Sára?“\n\n„Pak může jít někdo, kdo to tvrdí.“\n\nSilueta zůstala stát.\n\nTova ji nepřemlouvala.\n\nNULL-1 vzal hranatou liščí hračku.\n\nJejí dveře se neotevřely.\n\nSarkasma se neobjevila.\n\nGlitchka také ne.\n\nPřesto vykročil.\n\nNe před nimi.\n\nVedle Tovy.\n\nTo byl rozdíl.\n\nBoris následoval.\n\nNechal otevřený případ ležet v Prázdnotě.\n\nPotom se vrátil a vzal ho.\n\n„Pro úplnost.“\n\nMína vykročila za ním.\n\nNeopravila bílé světlo.\n\nJen podél prvních kroků přidala stín, aby bylo poznat, kterým směrem jdou.\n\nJuroš následoval bosý.\n\nV ruce držel zbytečný zdravotnický snímač. Ne proto, že by zde fungoval. Protože člověk má právo vzít si do neznáma nástroj, který mu připomíná, jak se snažil pomáhat.\n\nVanta zůstal o krok zpět.\n\nV Prázdnotě nebylo publikum.\n\nNikdo ho nesledoval správně.\n\nNikdo nebyl povinný si ho pamatovat.\n\nPřesto vykročil.\n\nŽlutá čára pokračovala.\n\nMILO bez těla a přesto přítomný v každém nepravidelném oblouku.\n\nSilueta Sáry se pohnula.\n\nJeden krok.\n\nPotom druhý.\n\nNe dost blízko, aby určovala směr.\n\nJen dost, aby bylo možné říct, že také zvolila pokračování.\n\nTova vstoupila do tmy.\n\nKlíč T.O.V.A. v kapse ztěžkl.\n\nZa ní Prázdnota nezmizela.\n\nJen přestala být jediným místem, odkud se dalo pokračovat.\n\nPodpora skončila.\n\nNikdo nepřijel.\n\nDveře přesto zůstaly otevřené.\n\nA případ, který systém jedenáct let odmítal ukončit, se konečně mohl stát něčím jiným než nekonečnou relací:\n\n**cestou, na které se smí odejít, vrátit, změnit směr nebo neodpovědět**.\n\n[\n▼ Vstoupit do tmy, kde začíná NULL.\n](/chapter/kp-00-podporovano)\n\n[\n▼ Nechat případ otevřený a pokračovat bez podpory.\n](/chapter/kp-00-podporovano)","wordCount":3073},"links":{"self":"https://www.synthoma.cz/api/public/v1/chapters/kp-18-konec-podpory?locale=cs","human":"https://www.synthoma.cz/chapter/kp-18-konec-podpory","markdown":"https://www.synthoma.cz/ai/cs/chapters/kp-18-konec-podpory.md","book":"https://www.synthoma.cz/api/public/v1/books/konec-podpory?locale=cs","previous":"https://www.synthoma.cz/chapter/kp-17-zadna-odpoved","next":null}}